Jak jsem zlehka zkoušel CVSNT

Sledování verzí při vývoji software je velmi důležitou věcí. Můžete se kdykoliv vrátit k jakékoliv verzi zpět. Vše je hezky uloženo na serveru a lze ke zdrojovým kódům přistupovat z jakéhokoliv počítače, který má přístup k síti. Server osnews.com provedl volbu nejoblíbenějšího systému pro správu verzí (Version Control System) a na prvním místě se umístil systém CVS, na druhém Subversion/svn. Visual SourceSafe od Microsoftu získal 4% hlasů. Kdo uslyší o CVS, ten se domnívá, že jeho doménou je Linux a ostatní Unixy. Omyl, CVSNT, které v tomto spotu popisuji, je výborný produkt určený pro operační systémy MS Windows. Je tak dobrý, že byl zpětně portován na Linux, ze kterého původně vyšel.

CVS (Concurent Version Control) je nadstavbový program pro systém řízení revizí RCS. Zatímco RCS řídí změny a verze souborů z jednoho adresáře, CVS tuto řídící strukturu rozšiřuje na hierarchický seznam adresářů, obsahujících soubory řízené pomocí revizí. CVS může řídit souběžnou editaci souborů více uživateli, a může ze souboru adresářů a souborů vytvořit hotovou verzi software nebo dokumentace.

Program jsem testoval na neznačkovém osobním počítači CPU Pentium 1.7, 1.5 GB RAM, MS Windows 2000 server SP 4.

Instalace

Stáhl jsem si ze serveru www.cvsnt.org soubor cvsnt-2.0.41a.exe o velikosti 3.9 MB, který obsahoval poslední stabilní verzi CVSNT 2.0.41a z 11.5.2004. K dispozici  jsou samozřejmě i zdrojové kódy a binární verze bez instalátoru. Program je distribuován pod licencí GNU. Po bezproblémové instalaci, při které jsem vybral implicitní hodnoty, bylo nutné server restartovat. To se vám na Linuxu nestane, ale u MS Windows to není nic překvapivého. Po restartu jsou automaticky spuštěny dvě nové služby: CVS Service a CVS Lock service. Zabrané místo na disku po instalaci je 6.19 MB.

Po té je nutné založit alespoň jednu repository, do které se budou ukládat verze souborů. Nové repository zabralo na disku cca 37 kB. Obsahuje adresář CVSROOT a v něm konfigurační a základní soubory CVS. Nebudu je zde popisovat, doporučuji manuál k CVS. V podstatě, pokud od CVS nepožadujete nějaké nestandardní operace, tak není nutné tuto strukturu znát. Pouze, pokud zálohujete, tak doporučuji zazálohovat celý tento adresář a všechny jeho podadresáře.

Repository (sklad) udržuje jedinou kopii hlavních zdrojů. Těchto repositories může být na serveru teoreticky neomezený počet, ale při práci s CVS serverem jste připojeni pouze k jednomu repository.

Ostatní volby v záložce Advanced jsem nechal v implicitních hodnotách. To je vše. CVS server je nainstalován a nyní se na něj stačí připojit klientem, který s ním umí pracovat. Sám používám program WinCVS, kterému budu věnovat některý z dalších spotů.

Přidání uživatele

Nyní je nutné do CVS přidat nového uživatele. Použil jsem v příkazovém řádku příkazy:

set cvsroot=:sspi:nazev_serveru:/nazev_repository
cvs passwd -a jmeno_uzivatele

První příkaz nastavil potřebnou proměnnou cvsroot, druhý založil nového uživatele. Zde je nutné po vyzvání zadat také heslo uživatele. Zadané údaje se uloží do souboru passwd, který je uložen v adresáři nazev_repository/CVSROOT. Heslo je samozřejmě zašifrováno. Nyní se uživatel jmeno_uzivatele může přihlásit na CVS server a pracovat s ním.

Vlastní práci a připojení k CVS serveru popíši ve spotu o WinCVS programu, který připravuji.